Už jste někdy slyšeli o následujících duševních poruchách?

Porucha čtení, disruptivní porucha chování, porucha písemného projevu, matematická porucha, intoxikace kofeinem, porucha nikotinové abstinence, porucha nesouhlasu s léčením, tělesné zneužívání dítěte, sexuální zneužívání dítěte nebo problém v partnerském vztahu?

To jsou jen některé ze 374 duševních poruch, které psychiatři uvádějí ve svém Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) neboli DSM-IV. Dnes se DSM-IV a podobná příručka Světové zdravotnické organizace Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, kapitola duševních poruch) používají nejen pro individuální léčbu, ale i v rámci sporu o přidělení dítěte do péče, při rozlišování případů založených na údajné psychiatrické nezpůsobilosti, v rámci dalších soudních svědectví, ve vzdělávání atd. Ve skutečnosti kdykoli je žádáno či poskytováno psychiatrické posouzení, přicházejí ke slovu DSM nebo MKN a stále častěji se využívají jako vyjádření o duševním zdraví, takzvané duševní nemoci.

Jak se vám tyto "duševní poruchy" jeví? Možná zní celkem rozumně. Dobře, zkusme trochu tvořivosti. Co třeba taková "porucha vzteku spojená s nemožností prosadit svůj názor" nebo "porucha mrzutosti kvůli vyhubování"? A co takhle "chronická porucha stresu z daně z příjmu" a "porucha stresu z loterie"?

Problém spočívá v tom, že s trochou představivosti by mohl človik pokračovat s vymýšlením a pojmenováváním nových diagnóz jednoduše tím, že pozoruje chování lidí v práci, ve škole nebo v nákupním středisku. K něčemu takovému je zapotřebí asi tolik vědecké přesnosti a dovednosti, kolik psychiatrie použila při sestavování seznamů DSM a MKN.